Neděle, 25. červen

  • Facebook
    facebook
  • Přihlášení / registrace

    Přihlaš se Facebook účtem

Z amatéra profíkem 7: Low key portrét

( 1 hlas ) 
Profil autora Jana

Portrétní fotografie patří mezi nejoblíbenější oblasti fotografování. V dnešním článku si tedy představíme další z technik, kterou lze při tvorbě fotoportrétu použít.

Tzv. low key technika, o které bude dnes řeč, vyniká převahou tmavých tónů a více či méně vysokým kontrastem mezi světlem a stínem. Jedná se o velmi působivý způsob nasvícení, kterým ve výsledku můžete docílit zejména tajemného a podmanivého snímku anebo dramatické a ryze surové fotky. Low key není ve světě fotografie ničím novým - setkáme se s ní u mnoha mistrů staré školy. Mezi nejznámější fotografy, kteří pomocí této techniky stvořili mnoho úspěšných snímků, patří například František Drtikol, Tono Stano (vůbec nejznámější je jeho černobílý snímek Smysl z roku 1992) či Alberto Terrile (známý je zejména jeho soubor barevných portrétů Fluttuare z roku 1979).

Low key nasvícení vynikne především na černobílé fotografii, ovšem lze ho použít i pro barevné snímky. Ty budou -při správném aplikování techniky- působit jako takřka černobílé. Lze je však oživit různými barevnými prvky, například důrazem na rty nebo oči – podobně jako na snímcích ze souboru Fluttuare.

 

Základní představu o tom, jak low key fotografie vypadá, jsme si udělali. Jak jí ale docílit?

Zcela zásadní je pro low key fotoportrét pozadí – ideální je matné černé. V případě, kdy si nejste jisti, jak celou techniku napoprvé zvládnete, hodně si ulehčíte, pokud si na focení vyberete tmavovlasý model s kontrastní světlou pletí. Pokud nefotíte akt, ideální je černé anebo co nejtmavší oblečení.

Jak model, tak osvětlení je třeba postavit tak, aby obojí bylo v dostatečné vzdálenosti od pozadí. Nedostatečná vzdálenost totiž může na pozadí vytvořit stíny anebo odlesky, a pokud se stíny či odlesky vytvoří, požadovaného efektu zrovna nedocílíte. Ku prospěchu oproti tomu je pozadí podexponované. Podexponovaného pozadí snadno docílíte, pokud vezmete v potaz, že intenzita osvětlení klesá se čtvercem vzdálenosti od zdroje. V praxi to znamená, že to, co vámi nastavený světelný zdroj nasvítí na vzdálenost jednoho metru, na dvou metrech bude nasvíceno pouze čtvrtinovou intenzitou a na třech metrech dopadne na objekt / do prostoru pouze 1/9 světla. Čili čím dále od pozadí světelný zdroj nastavíte, tím méně světla na něj dopadne a tím více bude na snímcích podexponované.

Při nastavování světla je ale samozřejmě potřeba vzít v potaz i samotný model. Na ten ho totiž musí dopadnout dostatečné množství, aby se dobře vykreslila tvář (zejména co se samotné pleti týče). Zároveň je však třeba model nepřesvítit – u low key je přeci cílem, aby část fotografované osoby splynula s tmavým pozadím. V tomto směru může být nastavení osvětlení tedy vcelku složité. Účinným pomocníkem je měření expozice pomocí flashmetru, a to ve správných místech – expozici měřte na pleť a na oči. Ideálním světlem je menší softbox nastavený zepředu (tedy zamířený přímo na obličej), s nižší intenzitou záblesku a nižší clonou. Sviťte a ostřete zejména na oči a okolí, zbytek tváře může postupně přecházet do neostrosti a tmy. Vyvarujte se příliš hlubokých stínů, které by mohly nežádoucím způsobem zdeformovat tvář fotografovaného. K prosvětlení vám pomůže odrazná deska.

Kromě základního nasvícení je u low key možnost i další práce se světlem. Lze použít například protisvětlo, které kolem modelu vytvoří světelnou auru a dodá tak snímku zcela jiný rozměr. Tohoto efektu dosáhnete umístěním reflektoru s bodovým komínkem do prostoru mezi fotografovanou osobou a pozadím. Je však potřeba dát velký důraz na to, aby byl reflektor dobře umístěný. Pokud ho umístíte špatně, respektive tak, že nebude souměrně skrytý za modelem, výsledná aura může být nerovnoměrná a může tak k sobě přitahovat přílišnou pozornost a ve výsledku narušovat konzistenci snímku. Dále se nabízí například použití žaluzií anebo voštin, v případě, kdy chcete vytvořit efektní stíny přímo na modelu. U barevné fotografie je pak možné použít barevné filtry. Čím více doplňkových efektů použijete a čím větší jim dáte prostor, tím více se s fotografiemi přiblížíte abstrakci. Pokud je tedy vaším cílem portrét a ne čistě umělecký abstraktní snímek, je lepší to s nimi příliš nepřehánět.

text: Jesika Stejskalová / foto: www.kwacekdesign.cz 

Doporučujeme

  • Pause
  • Previous
  • Next
1/3