Neděle, 22. říjen

  • Facebook
    facebook
  • Přihlášení / registrace

    Přihlaš se Facebook účtem

Studiový stroboskop

( 0 hlasů ) 
Profil autora Tomáš Bachtík

Přiznám se. Hra s časem a pohybem mě baví. A když jsem zpětně přemýšlel o minulém článku s rozmazaným pohybem, říkal jsem si – škoda, že studiové blesky nemají stroboskopický režim, jako některé dnešní externí blesky. Inu, nemají. Ale s trochou trpělivosti a šikovnosti modelů, by se vlastně mohl dát imitovat – při zachování všech výhod ateliéru a studiových světel.

Vydal jsem se tedy na místo činu znovu s jednoduchou myšlenkou – nedávat odpalovač na foťák, ale blýskat si sám. Uvidíme, co dlouhá expozice a nabíjecí čas světel dovolí.

Kolo první – denní bílá

Vyzkoušet jsem chtěl obě pozadí na Chodově (který jsem zvolil kvůli jeho šíři) – bílé i černé. Avšak osobně mne daleko víc táhlo čisté bílé, od kterého jsem si sliboval zajímavější výsledky. Po několika neúspěšných pokusech mi došlo, že takhle to nepůjde. Krásně slunný den mi rozhodně do karet nehrál, a okna se mi nepodařilo dost dobře zastínit. Stejně tak jsem si s sebou nevzal ani ND filtr. (takový big stopper by situaci dozajista vyřešil)

Výsledkem tak bylo, že i při maximální cloně 16 a expozičním času 3“ pro alespoň tři blesknutí přes minimální clonu byla scéna beznadějně přesvětlená. Se staženými blesky a napnutí všech sil se mi podařilo získat následující záběr, který jemně naznačuje, co by se na bílé dalo dělat za ideálnějších podmínek (v noci, či s ND filtrem)

Kolo druhé – infiltrovaná černá

Po počátečním nezdaru nezbylo, než se zaměřit na tmavé pozadí. I na něj se sice parazitní denní světlo dostávalo, ale přecijen, černá je černá z nějakého důvodu.

Zde bylo již při prvních testovacích snímcích jasné, že i 4-5“ expozice budou reálné, avšak bude potřeba dodat relativně dost světla, a to světla směrovaného na postavy, nikoliv na podlahu. Využil jsem tedy dvou obdélníkových stripboxů s voštinou ze stran (jeden horizontálně, druhý vertikálně) a beautydishe s voštinou zepředu.

Následují ukázky nafocených záběrů a postřehy z nich k tomuto stylu focení.

Sice ještě testovací, ale přesto se hodí připomenout – pohyb plánujte jinak, než na místě – moc to nefunguje. Plus pozor na bílou zásuvku, pokud se model dostane před ni, bude exponován jak model, tak zásuvka, což se ne úplně snadno opravuje.

Tato fotka ilustruje, jak zhruba rychle jsou světla ochotna se nabíjet. Modelka se pohybovala mírňě zpomaleně a efekt již vypadá velmi dobře – porovnáváme-li jej se stroboskopem. Jediný problém při práci na hranici dobíjecí frekvence světel je riziko neúplného záblesku, kdy je nabita jen část světel, a vznikne tak jakýsi poloprůhledný duch.

Zde již poměrně povedený záběr. Dobře ilustruje možnosti a princip fungování násobných záblesků.

Nakonec mám pocit, že nejlépe fungovalo zablesknout pouze dvakrát, a mít na place dvě modelky. Povšimněte si rozdílného (či podobného) chování v rámci světlého a tmavého oblečení a náznaku rozmazání dlouhou expozicí, jak bylo ukázáno v minulém článku.

Na závěr:

Tento styl zpracování je poměrně náročný na přesné zpracování a lze jej dosáhnout i postprodukcí, která je rozhodně spolehlivější. Na druhou stranu o nic méně pracná. Jako další výhodu tohoto analogového přístupu pak vidím jednoduše v tom, že je jednoduché tímto procesem model(k)y nadchnout k zapálenější spolupráci :-)

Doporučujeme

  • Pause
  • Previous
  • Next
1/3