Neděle, 25. červen

  • Facebook
    facebook
  • Přihlášení / registrace

    Přihlaš se Facebook účtem

Hra s dlouhou expozicí

( 0 hlasů ) 
Profil autora Tomáš Bachtík

Standardní studiové nastavení fotoaparátu spočívá většinou v nastavení minimálního ISO a zhruba setině vteřiny. Přičemž možná i to ISO se mění častěji než doba závěrky. Koneckonců to zní logicky, když vezmeme v potaz, že dobu záblesku neovlivníme a při běžném nastavení nepřinese dodatečná doba čipu téměř žádné světlo navíc.

Pokud však trochu snížíme clonu a navíc přidáme na scénu zdroj trvalého světla, dlouhá expozice má najednou smysl. Teoreticky by bylo možné využít i pilotku u světel zábleskových, nicméně pro lepší ovladatelnost jednotlivých prvků bych volil spíše variantu oddělenou.

Trochu boj je v tomto případě s nastavením bílé, neboť trvalé (halogenové) světlo je teplé, zatímco záblesky neutrální. Ideální řešení mi opět došlo až posléze - spočívalo by v nasazení teplých filtrů na blesky pro tepelné sjednocení se světlem trvalým, a následné manuální vyvážení bílé v tomto teplém světle.
Při použití pilotek by pak nezbylo než si vystačit s běžným vyvážením a ochlazením pohybující se části fotky během postprocesu.

Poznámka: následující fotografie byly osvětleny dvěma halogeny z obou stan, plus blesky ze stran a zepředu. Konkrétní schéma nepřikládám, neb v tomto díle není zcela důležité.

Nejprve si ukážeme záběr bez blesku, pouze s použitím trvalého světla a pohybu. Výsledkem je nežádoucí rozmazaná skvrna jakou můžete znát z chvil, kdy jste omylem při focení pohybu nechali nastavenou delší dobu závěrky.

 

Je vidět že model se začal pohybovat až chvíli po zmáčknutí spouště (v počátku pohybu je fotka ostřejší) a zároveň že pohyb pokračoval i po ukončení expozice, neboť na konci pohybu již žádné obrysy nejsou.

Nyní zapnu záblesková světla a ukážu vám, s čím vším je nutné při focení pohybu s dlouhou expozicí bojovat.

Na této fotce je pro mne nejzásadnějším problémem „přetažený“ obličej. Jelikož sek, jenž model předváděl, končil mírným vrácením směrem k výchozí pozici, je obličej exponovaný bleskem znehodnocen pohybovou šmouhou (mimo jiné způsobující přeexponování oblasti)

Domnívám se, že ideálním řešením je důkladná volba pohybu, jenž bez změny orientace přechází z bodu startovního do bodu finálního. Třeba nějak takto...

Bezesporu je výsledek lepší. Co však trochu ruší dojem je zřetelnější obrys modelu na začátku pohybu. Příště tedy určitě mačkat spoušť o něco později – přesněji vzato, až se dají věci do pohybu. Podobně to logicky funguje i na konci pohybu.

Na druhou stranu lze tohoto efektu využít i ve svůj prospěch, pokud víte, co a proč děláte.

A ještě jedna složitější „póza.“ Vzhledem k limitovanému prostoru jsme se rozhodli pro pohyb spíše na místě.

Principiálně to určitě funguje, akorát to přináší další věc, na kterou je nutné dávat větší pozor – a to pohyby z pohledu objektivu neplynulé.

Na tomto snímku se rytíř v polovině pohybu otáčí a vytváří tak část vizuální atraktivity rozmazaných šmouh. Jelikož však tento pohyb na chvíli fixuje pozici hlavy, opět narušuje konzistenci rozmazání.

Finální fotka s postřehem je tedy následující: pokud s tímto typem focení začínáte, zkuste od kratších expozic. Velmi dobře ukáží, co se s touto technikou dá dělat, a zároveň nedají tolik prostoru případným chybám. 

TIP: Pro tento typ focení se rozhodně vyplatí větší pozadí, které dokáže poskytnout více vertikálního prostoru pro samotný pohyb – v tomto ohledu rozhodně doporučuji ateliér na Chodově ;-)
Fotky v tomto článku byly foceny ve fotoateliéru na Pankráci a fakt je, že s mečem jsme se museli poněkud uskromnit.

Doporučujeme

  • Pause
  • Previous
  • Next
1/3