Neděle, 22. říjen

  • Facebook
    facebook
  • Přihlášení / registrace

    Přihlaš se Facebook účtem

Kompozice

( 0 hlasů ) 
Profil autora Jana

OBRAZOVÁ KOMPOZICE

Obrazová kompozice je nejdůležitější pojem nejen ve fotografii, ale i u malby či grafiky. Je to základní kámen skladby obrazu. Znamená to jak jsou vzájemně rozmístěny prvky v rámci prostoru obrazu.

Nejde zde pouze o rozmístění hlavních předmětů, ale i barev, světel, perspektivy, dokonce i formátu obrazu. To vše vytváří dobrou či špatnou fotografii.

FORMÁT

Nejklasičtější formát je obdélníkový a horizontální v poměru 4:3, nebo 3:2. To jsou poměry políčka kinofilmu či čipu digitálního snímače. Horizontální formát je nám nejpřirozenější, protože máme oči vedle sebe a ne nad sebou. Protože otáčíme hlavou,

je panoramatický výřez velmi příjemný na pohled. Dále horizontální formát je velmi pohodlný při pořizování z důvodů držení

a ovládání fotografického přístroje. Čímž nechci říci, že vertikální záběry jsou špatné, ale naopak jsou dobré pokud chceme opticky snímaný předmět udělat vyšší.

V dobách svitkových filmů se hodně používal čtvercový formát. Čtvercový formát působí klidně a vyrovnaně, protože všechny rohy jsou stějně daleko vzdáleny od středu a to v obrazu tvoří uzavřený celek. Ovšem pro někoho může být komponování

do čtverce náročnější, protože nezvýrazňuje horizontální čí vertikální záměr.

ÚHEL POHLEDU

Přesná poloha, kterou si zvolíte odkud budete snímaný předmět fotografovat velmi ovlivní skladbu daného snímku. Stačí drobný posun nahoru, dolu, vlevo, vpravo, blíže či dále změní důležitost prvku oproti okolí. Proto se říká, že jednu věc dva fotografové nikdy nezaznamenají stejně. A pak také známé: „Záleží na úhlu pohledu.“ Při pohledu seshora se objekt oproti pozadí může zvýraznit, ale zároveň zpolštit, při pohledu zdola se objekt protáhne. Proto nemusíme vše snímat z výšky svých očí, ale můžeme si pohrát s výškou, odkud budeme předmět snímat. Například, když fotografujeme děti při hře, by bylo velmi špatné a neosobní fotografovat je ze své výšky. Musíme si vždy kleknou, abychom se snížili na jejich velikost a přiblížili se tak do jejich prostředí.

Podhled a nadhled můžeme převést do extrému například při architektuře a využijme tak sbíhání línií.

PERSPEKTIVA

Perspektivu nejvíce ovlivňuje volba ojektivu.

Ojektiv s ohniskovou vzdáleností 55mm je záklední objektiv a perspektiva je nejvíce podobná pohledu lidského oka.

Širokoúhlý objektiv (ohnisko pod 55mm perspektivu zdůrazňuje. Takže to co je blízko působí větší a to co je dál je malé. Což vyolává efektivní zvýraznění hlavního předmětu. Pak extrém je rybí oko, který nám vytvoří až efekt koule.

Dlouhé sklo nám naopak perspektivu potlačuje a obraz zplošťuje. To je vhodné na portréty.

ROZLOŽENÍ PŘEDMĚTŮ V OBRAZE

Je několik pravidel na které musíme pamatovat při rozmisťování předmětů v obraze.

1) Zlatý řez

Je nejlepší kompoziční možnost. Je spoustu matematických a geometrických vzorců jak ho vypočítat.

Např.: Nám postačí když si obraz rozdělíme na třetiny. A protože oči obraz čtou jakoby četly stránku textu je vhodné místo pro umístění důležitého objektu v pravém spodním rohu.

 

2) Středová osa

Hlavní motiv je umístěn na střed, ale to není tolik zajímavé. To už musíme důkladně zvážit, zda je to vhodné a zda to tak opravdu chceme. Toto je dobré třeba při krajinném horizontu.

3) Diagonála

hlavní předmět vede úhlopříčně z jednoho rohu do protějšího.

 

4) Zarámování obrazu

To znamená že použijeme motivy na orámování obrazu. Například průhledy různými průchody, okny, dveřmi, siluetou klenby nebo v krajině mezi stromy. Rámování obrazu přidává hloubku a soustředí divákovu pozornost na vybraný objekt, zároveň obraz uzavírá.

 

5) Plány

Takzvané tři plány se dají jednoduše vysvětlit jako popředí, hlavní motiv a pozadí. V prvním plánu se nachází zajímavé nebo výrazné popředí, detail nebo prvek. První plán navozuje hloubku prostoru. Do druhého plánu umísťujme hlavní prvky snímku. Snímek uzavírá třetí plán vzdálenějším (hory, lesy, ). Nejméně je působivé umístění horizontu uprostřed snímku. Přítomnost a charakter mraků musí odpovídat a dokreslovat náladu snímku.

 

6) Kontrast a tonální kompozice

Kompozici mohou tvořit i kontrasty. To je, že některé části obrazu, díky způsobu osvětlení a jeho působením na předměty mají rozdílnou tonalitu než okolní a jejich vzájemná skladba tvoří různé reakce na subjektivní pocit našeho vnímání. Tři nejvýznamnější způsoby využití kontrastní kompozice se jmenují:

a/ Low – key: Celý obraz působí kompletně černým dojmem a ze stínu vystupuje světle nasvícen hlavní motiv. Působí velmi dramaticky.

b/ High – key: je vlastně opak. Bílé pozadí z něhož vychází objekt ve světlých či středních stupních odstínů šedi. Někeré detaily by mohli být i černé. Obraz je velmi jemný.

c/Silueta: Velký rozdíl mezi světlými a tmavými tóny vytváří hlavně protisvětlo u hlavního motivu.

 

7) Barevná kompozice: Dělení obrazu a jeho prvků jsou znázorněny výraznými barvami.

Záběr je v podstatě tvořen barevnými plochami. Když jde například o krajinu kde je rozkvetlá louka a horizont se západem slunce, nebo ve městě hra nočních světel. A nebo při fotografování módy na neutrálním pozadí může bý modelka v barevných šatech. To jí velmi zvýrazní. Můžeme také fotografovat detaily různých předmětů, z jejihž tvarů a barevného rozložení můžeme vytvořit hravé kompozice.

 

8) Linie: Pozorováním svého okoli můžeme najít spousty linií. Vznikají sbíháním perspektivy na horizontu. Je to optický jev, který nám pomůže vytvořit zajímavé kopozice prostoru. Podle umístění, směru a charakteru mají linie různý účinek. Pro naše umělecké záměry můžeme použít například telefonní kabely, cesty, kolejnice, světelné kužely apod. Linii vytvoříme také uspořádání různých malých předmětů vedle sebe. Velmi důležitá je perspektiva, proto je vhodné používat širokoúhlý objektiv, pro sbíhavé linie. Ale nemusíme se omezit pouze na sbíhavé linie, můžeme vyhledávat různé přímky čáry, vodorovné, svislé či neuspořádané. Pak záleží na Vašem uměleckém záměru. I samotnou kompozicí pro kompozici se můžeme pobavit.

 

9) Zaoblené křivky: Stejně tak jako linie tak i zaoblené křivky se nacházejí v našem okolí. Dodávají snímku dynamičnost

a atmosféru. Nemusíme hledat pouze detaily pro abstraktní čí makro fotografii, ale třeba i v přírodě kruhy na vodě,rostliny, klikaté cesty nebo v architektuře točité schody.

10) Pohyb: Fotografujeme-li něco v pohybu (běžce, auto, motocykl, zvíře...) je důležité znát několik pravidel. Co se týče kompozice vždy potřebujeme, aby bylo více mista před objektem ve směru kam se pohybuje. Aby bylo vidět, že je ojekt v pohybu mělo by být pozadí rozmazané, takže použijeme spíše delší čas, ale ne moc, aby hlavní motiv zůstal ostrý. Zaostříme si na místo ve kterém chceme mít objekt vyfotografovaný a když se objekt přibližuje díváme se na něj hledáčkem a stále na nej míříme objektivem a otáčíme se stejně rychle jak se objekt pohybuje a v momentě kdy je objekt na námi zvoleném místě tak zmáčkneme spoušť.

Doporučujeme

  • Pause
  • Previous
  • Next
1/3