Čtvrtek, 21. červen

  • Facebook
    facebook
  • Přihlášení / registrace

    Přihlaš se Facebook účtem

Základní osvětlovací postupy v ateliéru

( 5 hlasů ) 
Profil autora Petr Blumentrit

Nezbytnou součástí vzniku každé fotografie je osvětlení. V případě portrétní fotografie navíc platí, že rozložení světel a stínů na tváři fotografované osoby zásadním způsobem ovlivňuje její vzhled a i celkový dojem fotografie. Díky vhodné volbě světla lze do jisté míry změnit „běžný“ vzhled, čehož se obvykle používá za účelem jeho vylepšení (například optické zeštíhlení obličeje, zjemnění pleti, zvětšení nebo naopak zmenšení nosu a tak podobně). Osvětlením můžeme navíc fotografované osobě dodat požadované emoce a nálady, které chceme ukázat (např. tajemný, nebo dramatický výraz).

V tomto přehledovém článku si ukážeme základní možnosti osvětlení portrétu s vyžitím dvou světel, a to jak na diagramech rozložení světel v ateliéru, tak na výsledných fotografiích.

Vlastnosti světla:

Nejprve ale několik slov úvodem o světle. Pro každý světelný zdroj jsou klíčové 2 hlavní veličiny, které nám umožňují popsat jeho dopad na osvětlovaný objekt:

1.   Směr světla: Určuje rozložení stínů a osvětlených míst objektu

2.   Velikost světelného zdroje, která určuje vzhled těchto stínů a světel.

Různé kombinace těchto dvou vlastností umožňují nepřeberné množství různých způsobů nasvícení, a tedy i různých výsledků fotografování.

Velikost zdroje: Tvrdé a měkké světlo

Měkkost nebo tvrdost světelného zdroje se souhrnně nazývá jeho kvalita. Ta určuje, jaký vliv bude mít osvětlení na zobrazovaný předmět. 

Tvrdé světlo produkuje ostré stíny vrhané předmětem, zatímco světlo měkké dává stíny s postupně vyhasínajícími okraji. Rozdíl je jasně patrný z obrázků 1a a 1b.

Obrázek 1a: Tvrdé světlo

Obrázek 1b: Měkké světlo

Kvalita světla je určená velikostí světelného zdroje, kdy o velikosti mluvíme jako relativní veličině a přihlížíme ke vzdálenosti od předmětu, který osvětluje. Například Slunce se na obloze jeví jako relativně malý zdroj, ačkoli je jeho reálná velikost mnohokrát větší, než je velikost Země.

Typickým příkladem tvrdého zdroje je sluneční světlo za jasného dne, kdy slunce vrhá velice ostře ohraničené stíny. Tento typ světla není pro fotografování portrétů nejvhodnější, pokud nepožadujeme nějaké speciální efekty. Naopak pokud je slunce schované za vrstvou mraků, jde o zdroj měkkého světla. Vrstvy molekul vody tvořících mrak způsobuje rozptyl slunečních paprsků, které byly původně víceméně rovnoběžné. Nyní na předmět dopadají pod různými úhly a hranice stínu je neostrá. Pro portrét je takové světlo vhodnější, než světlo tvrdé.

Rozdíly mezi měkkým a tvrdým světlem jsou uvedené pro přehled v následující tabulce:

 

Tvrdé světlo

Měkké světlo

Velikost zdroje

Menší

Větší

Stíny

Ostré

Neostré

Typ slunečního světla

Přímé

Stín nebo zataženo

Typ umělého osvětlení (blesk)

Přímý

Odražený nebo s difuzorem

Nejpodstatnější informací je, že přímé světlo je tvrdé, ale pokud se na své cestě k objektu odrazí nebo projde objektem, který jej rozptýlí, stane se světlem měkkým. Navíc, blíže umístěný zdroj dává světlo měkčí, než zdroj umístěný dál.

V souvislosti s fotografováním osob je podstatné, že tvrdé světlo zvýrazňuje nerovnosti na pleti (pupínky, póry, vrásky a další detaily) díky ostře vrženým stínům, o jejichž zobrazení na fotografii málokdo stojí. Měkké naopak dělá pleť jemnější. V ateliéru se jako zdroj měkkého světla používá světlo odražené od deštníku nebo velký difuzér. V obou případech nesmí být zdroj příliš daleko od fotografované osoby. Tvrdé světlo produkuje obyčejná holá žárovka nebo blesk bez dalších modifikací, a jeho úloha při fotografování osob bývá například světlo, kterým se osvětlují vlasy za účelem zvýraznění detailů.

Jak vidíme, přirozenější a zároveň méně žádané je tvrdé světlo, měkké si musíme nějak připravit. Existují dva odlišné způsoby, jak získat měkké světlo:

1.   Vložením difuzního materiálu mezi zdroj světla a fotografovaný objekt. Na tomto principu fungují softboxy a nebo skládací difuzory (ty se obvykle se používají pro změkčení slunečního světla)

2.   Odražením světla od plochy, která poskytuje difuzní odraz (např. strop místnosti nebo fotografický deštník).

Svícení v ateliéru

Nejdůležitější světlo, kterým osvětlujeme fotografovanou osobu, se nazývá hlavní, případně klíčové světlo (main light, nebo key light v anglické literatuře). Další světelné zdroje, které se k osvětlení přidávají, slouží už jen k vylepšování celkového výsledku, ale hlavní světlo je tím, co určuje výsledný vzhled. V tomto článku budeme kromě hlavního světla používat ještě jedno doplňkové světlo – vyplňovací (anglicky fill light, v češtině nemá jednoznačně ustálený název, proto se můžeme setkat s termíny typu vykrývací, vyplňovací, prosvětlovací světlo), které slouží k zaplnění – prosvícení stínů, které jsou vržené díky hlavnímu světlu.

Obvyklou strategií v ateliéru je nejprve nastavení hlavního světla takovým způsobem, aby na obličeji vznikl požadovaný vzor stínů a osvětlených míst, který zdůrazní vše, co je žádoucí a hezké k zobrazení, a naopak potlačí rušivé vlivy (typickým příkladem může být takové nastavení světla, aby velký nos modelu nepoutal pozornost vrháním ještě většího stínu). Druhé vyplňovací světlo, u kterého se nastavuje nižší intenzita než u hlavního, následně svítí proti hlavnímu do zastíněných míst, čímž činí snímek méně kontrastním, ale aby byl stále dostatečně prostorový a ne plochý.

Pro realisticky vypadající portrét je klíčové vyjevení hloubky, což silně ovlivňuje směr dopadajícího světla na předmět. Pro fotografování lidských tváří je nejnevhodnější světlo dopadající přímo na obličej v rovině očí (typický integrovaný blesk v kompaktních fotoaparátech), jelikož obličej pak vypadá příliš plochý díky absenci stínů.

Každý detail obličeje má svůj vlastní stín, a tedy zasluhuje vlastní pozornost. Různé typy osvětlení, o kterých budeme mluvit, se liší zejména ve způsobu osvětlení nosu, nebo lépe řečeno ve stínu, který je nosem vržený.

Nyní si předvedeme pět základních fotografických uspořádání (osvětlení typu Rembrandt, Butterfly, Loop a svícení, které se nazývají široké a úzké). Modelka je v ukázákách osvětlována záměrně tvrdým světelným zdrojem, aby ostré stíny jasně vyhranily charakteristiku danou jednotlivým stylem osvětlení. Správnější přístup by měl zahrnovat modifikátor, který tvrdé světlo změkčuje (softbox, odrazový deštník), a pomocné vyplňovací světlo, které by prosvětlilo stíny vržené hlavním světlem. Fotografie také nejsou nijak významně upravovány, tak aby vynikly vlastnosti přímo spojené s vlivem světla. V popiscích je pro pojmenování světel použito anglických výrazů (main light pro hlavní světlo a fill light pro světlo vyplňovací). Jako zdroj hlavního světla byl použit velký softbox.

Rembrandtovské svícení 

Charakteristickým znakem Rembrandtova osvětlení je světelný trojúhelník, jehož okraje tvoří stín na odvrácené straně tváře od hlavního světla, stín vržený nosem, a spodní okraj oka. V případě „skutečného“ Rembrandtova svícení by tento trojúhelník neměl být širší než oko a neměl by sahat níže než nos.

Osvětlení vzniká umístěním světelného zdroje do výše nad úroveň očí tak, aby vytvořil v očích odlesky na první nebo jedenácté hodině, a současně byl umístěn přibližně 45 stupňů od roviny obličeje. Portrét vzniklý Rembrandtovským osvětlením je na obrázku 2a, diagramy uspořádání světel v ateliéru na obrázku 2b (pohled shora) a 2c (pohled ze strany).

Obrázek 2a (portrét Rembrandt), 2b (Rembrandt - uspořádání světel při pohledu shora), 2c (Rembrandt - uspořádání světel při pohledu z boku)

Osvětlení je vhodné pro jedince s kulatým nebo oválným obličejem, jelikož tvář zeštíhluje. Z toho plyne, že obecně není dobrou volnou pro úzké obličeje. Klasická fotografie předpokládá Rembrandtovo osvětlení jako vhodný typ pouze pro muže k podtržení jejich mužných rysů, ačkoli Rembrandt sám používal tohoto osvětlení i pro ženy.Svícení

Svícení Butterfly

Svícení typu butterfly (motýl) je pojmenováno po charakteristickém tvaru stínu pod nosem. Tento stín vzniká, pokud zdroj světla namířen shora přímo na nos fotografované osoby, pokud je zároveň umístěný dostatečně vysoko, ale ne tolik, aby byla oblast mezi okem a obočím ponořená do stínu. Portrét osvětlený svícením typu Butterfly je na obrázku 3a, a  diagramy uspořádání světelných zdrojů na obrázcích 3b a 3c.

Obrázek 3a (portrét Butterfly), 3b (Butterfly- uspořádání světel při pohledu shora), 3c (Butterfly - uspořádání světel při pohledu z boku)

Obecně se dá říci, že v klasické fotografii je osvětlení typu butterfly vhodnější pro ženy. V současnosti se v módní fotografii se užívá téměř výhradně tohoto typu osvětlení (toho si lze všimnout v módních časopisech nebo v reklamách), a je zároveň považován za osvětlení vhodné pro glamour, neboť je jedno z nejvíc zkrášlujících typů osvětlení. Což ovšem neznamená, že by nešlo použít pro osvětlení mužské tváře, jen je třeba dát pozor na přílišné zvýraznění uší. Hodí se zejména pro ženy se silnými lícními kostmi. Zároveň je nejvhodnější pro fotografování osob s římským nosem, neboť je vhodné takovou osobu fotit mírně z podhledu, a právě osvětlení typu butterfly zastíní pohled do chřípí.

Svícení Loop

Osvětlení typu look (smyčka) produkuje stín vržený nosem, který sleduje okraj lícní kosti ve směru od nosu ke koutku úst na opačné straně tváře, než je osvětlená. Tento stín nesahá tak daleko, aby tvořil uzavřený trojúhelník jako v případě Rembrandtova svícení. Pod nosem tvoří stín tvaru smyčky, podle které je toto osvětlení pojmenované.

Osvětlení typu loop dosáhneme umístěním světla do stejné výšky jako pro osvětlení butterfly, ale nyní světlo posuneme tak, aby svíralo úhel přibližně 45° se směrem nosu.

Obrázek 4a (portrét Loop), 4b (Loop - uspořádání světel při pohledu shora), 4c (Loop - uspořádání světel při pohledu z boku)

 

Loop svícení je vhodné pro modely s průměrným, oválně tvarovaným obličejem, na rozdíl od osvětlení typu Butterfly má navíc zeštíhlující efekt díky vrženému stínu na okraji tváře.

Popsané způsoby svícení byly definované k čelnímu pohledu obličeje vzhledem k poloze fotoaparátu. Další dva se týkají pootočení hlavy modelu vzhledem k fotoaparátu a liší se směrem dopadajícího světla, buď na přivrácenou, nebo odvrácenou stranu tváře.

Úzké nasvícení (Short Lightning)

V případě úzkého osvětlení dopadá světlo na tvář odvrácenou od fotoaparátu, a tvář přilehlá leží ve stínu. Odlehlá část  obličeje se proto jeví jako užší než přilehlá, což dává tomuto svícení jeho jméno.  Tento typ osvětlení se často používá za účelem zeštíhlení obličeje, a podle některých autorů se je vhodné pro vysoké osoby. Při fotografování osoby s brýlemi je třeba dát pozor na odraz světla dopadajícího na brýle (viz obrázek 5a).

Hlavní světlo se v tomto případě umisťuje ve výši hlavy, tak aby mířilo na odvrácenou stranu tváře.

Obrázek 5a (portrét - úzké svícení), 5b (uspořádání světel při pohledu shora), 5c (uspořádání světel při pohledu z boku)

Široké svícení (Broad Lightning)

Nyní dopadá světlo na přivrácenou stranu obličeje. Obecně platí, že tento typ osvětlení vytváří širší tvář, a bývá vhodné pro fotografování osob s brýlemi, jelikož odlesky od přímého světla odrážejícího se od brýlí nevstupují do fotoaparátu.

Uspořádání světel je přesně obrácené vzhledem k úzkému nasvícení, tedy nyní je hlavním světlem osvětlena přivrácená strana obličeje.

Obrázek 6a (portrét - široké svícení), 6b (uspořádání světel při pohledu shora), 6c (uspořádání světel při pohledu z boku)

Ukázali jsme si pět základních typů svícení. Je třeba mít na paměti, že každý typ se hodí lépe pro rozdílné typy fotografovaných osob, a zároveň že není nezbytné je doslovně dodržovat. Na druhou stranu porozumění jejich hlavních předností a nevýhod může být přínosné pro tvorbu působivých fotografií.

Na závěr bych rád poděkoval slečně Dagmar Lálové za její drahocenný čas a za pózovaní za účelem zhotovení ukázkových fotografií, stejně tak jako za její souhlas s jejich uveřejněním.

Petr Blumentrit

 

Použitá literatura:

Christopher Grey - Master Lightning Guide for Portrait Photographers, Amherst Media 2004

Fil Hunter, Steven Biver, Paul Fuqua - Light Science and Magic, Elsevier Inc. 2007

Doporučujeme

  • Pause
  • Previous
  • Next
1/3